pisomka

Diplomaté jsou majitelé diplomů.

„Nikdo není neomylný,” dobírá si učitelka zapšklého šprta, „nebo jste opravdu předjeli kočku?”

„Pepíčku, kdy jsi naposledy viděl můru?” ptá se paní učitelka.
„Právě teď,” odpoví Pepíček.
„???”
„No, stojí právě přede mnou a píše mi do žákovky pětku.”

Paní učitelka si zavolá děvčata a navádí je: „Holky, až bude Pepíček zase mluvit sprostě, odejděte ze třídy.”
Holky souhlasí. Učitelka vejde do učebny a ptá se dětí: „Vy jste teď měly prázdniny, tak mi řekněte, jestli jste neviděly, že se něco nového staví.”
Přihlásí se Anička a říká: „Na rohu Národní třídy se staví nový supermarket.”
Později, když už vyvolá všechny ostatní žáky, vyvolá učitelka i Pepíčka a ten povídá: „Na rohu Václaváku se staví novej bordel.”
A holky už jdou ze třídy, jak jim paní učitelka řekla.
„Počkejte,” řve za nimi Pepíček, „vždyť jsou postavené teprve základy!”

Pan učitel k malému Pepíčkovi: „Pepíčku, dám ti dva králíky a ještě tři králíky - kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Počítej ještě jednou - dva králíci a tři králíci - kolik to je?”
„Pět.”
„No vidíš - dám ti dva králíky a tři králíky - kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Jak to?”
„My totiž doma už jednoho máme!”

Kostra je to, co zbude, když se vyjmou vnitřnosti a vnějšnosti. Jejím účelem je, aby mělo maso na čem viset.

Ramapiték se živil Ramou.

Nastoupí nová, mohutně vyvinutá paní učitelka a ptá se žáků, co by chtěli být.
První: „Automobilový závodník.”
Druhý: „Vědec.”
Třetí po ní sjede očima a s povzdechem povídá: „Já bych chtěl být dospělý!”

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom, jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, který říká: „Paní učitelko, můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře.”
Učitelka na to: „To je strašný, Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina. A jak se to stalo?”
„No on se ožral a spadl ze strážní věže.”

Průvodce provádí rošťárny.